Transformace hudební scény z Tábora až do Liberce
Vítejte v REGIONJETu! Projektu, který si klade za cíl přiblížit lidem regionální kulturní scénu, představit kluby, akce ale i tvůrce, kteří za nimi stojí. Protože kultura nepatří jen do velkých měst, ba naopak, často jsou to právě menší města, která ji drží nad vodou! Organizovat kulturní akce v menších městech vyžaduje opravdové nadšení a odhodlání. Jako regionální klub v tom nejsme sami a tak chceme podporovat i další místa, kde se děje něco výjimečného, a propojovat lokální scény napříč republikou.
Co je Transforma?
Festival Transforma už od roku 2016 proměňuje Tábor v kulturní epicentrum. Spojuje hudbu, vizuální umění, performance, skate, závody na kolech ale i vzdělávací aktivity a dává prostor nezávislé scéně. Prostě místo, kde se kreativita potkává s odvážnou dramaturgií. Organizátoři podle svých slov, „nechtějí sázet na headlinery, ale na zajímavými osobnostmi a uskupeními tvořený organický celek“. Ten se má na Transformě úzce prolínat s geniem loci táborské Cesty, starého mlýna s tradicí alternativní kultury, který se stal hlavní festivalovou základnou. Letošní desátý ročník proběhne od 3. do 6. července a nese se na vlně 𝙽𝚘𝚜𝚝𝚊𝚕𝚐𝚒𝚎 - “Zavzpomínáme si na začátky, ale přinese i mnoho novinek z tuzemské i zahraniční nezávislé scény”.
Proč Transforma?
Na první pohled Liberec a Tábor odděluje pěkných pár stovek kilometrů, ale přesto mezi námi vzniklo pevné kulturní pouto. Obě scény vyznávají totiž stejné hodnoty, jejich město jim není cizí a aktivně podporují ostatní regionální počiny. Nejde jen o jednotlivce, ale o celkovou snahu spojovat lidi, kteří se nebojí tvořit i v náročnějších podmínkách menších měst. Ať už jde o festival Shotgun nebo projekt Multiversum, všichni táhnou za stejný provaz.
Rozhovor
Za festival Transforma jsme položili pár otázek Jiřímu Strakovi, spoluzakladateli festivalu, a také táborskému rodákovi a rezidentovi Equi, který nechyběl na žádném ročníku.
Jak vznikla myšlenka festivalu Transforma a jak se jeho koncept vyvíjel?
Jiří Straka:
Transforma byla a stále je spojením několika nadšeneckých aktivit na malým městě. Každý z nás se věnoval jinému odvětví, která byla od počátku pro projekt formativní – hudba, výstavy, skateboarding, alleycat, zájem o veřejný prostor a budovy s ním spojené.
Právě zájem o budovu bývalé trafostanice u Jordána naše cesty hodně semknul, kdy jsme měli k dispozici nevyužívanou budovu s velkorysým výstavním prostorem a zároveň malinkým, sklepením, kde se mohla hrát hudba a prezentovat velmi alternativní projekty. Tak jsme si řekli: Proč dělat každý zvlášť polovičaté projekty, když můžeme udělat jeden kompaktní balíček?
Od té doby (od r.2015) jsme prošli docela turbulentním vývojem, jednu dobu jsme dokonce aspirovali na výrazně urbanisticko-architektonický aktivistický spolek. Ale postupem času nám z veškerých obecně prospěšných aktivit vykrystalizovaly jen ty, na které nám stačí kapacity.
Asi nejsignifikantnějším prvkem festivalu se od přesunu hlavního dění z trafostanice do komunitního centra Cesta (2019) staly scénografické instalace stagí, ke kterým každý rok vyzýváme různé kolektivy. Díky tomu u nás nenajdete nikdy žádnou čistě konvenční stage, stejně jako žádné zábrany mezi účinkujícími a publikem, nebo backstage pro umělce. Snažíme se od počátku držet komunitní vibe po všech stránkách – tudíž pokud někdo z umělců třeba vyžaduje nějakou special care a chce se apriori vyhnout kontaktu s diváky, není to booking pro nás.
Největší boom náš festival zažil v roce 2020, kdy jsme pod bičem protipandemických opatření uspořádali jednu z mála akcí a tak se z naší malé komunitní seance stala poprvé vyprodaná akce. Vyzkoušeli jsme si možnosti a kapacity areálu, které od té doby známe a musíme dodržovat. Další roky se nám povedlo festival vyprodat 2x v předprodeji, což s sebou neslo stigma “instantně vyprodané akce”. Což se doteď paradoxně projevuje malým zájmem o předprodej.
Po deseti letech fungování jsme poměrně profesionální sehraný tým, umíme sehnat i prostředky tak, abychom dosáhli i třeba na zahraniční projekty. Letos se bude festival konat na pěti místech po městě a v hlavním dění postavíme 5 hudebních scén + imerzivní divadlo.
Jaké jsou největší výzvy při organizaci takového festivalu v regionu?
Jiří Straka:
Naší největší výzvou je udržet pevné propojení s místním publikem. Jako relativně úspěšný festival v malém městě, který však převážně navštěvují diváci z Prahy a ze zahraničí, vnímáme jako důležité, aby se do dění zapojili i místní obyvatelé. Zajímavé je, že jsme nikdy neměli – s výjimkou prvních dvou let, kdy byla návštěvnost pouze 50 lidí – převahu místních návštěvníků. Přesto cítíme potřebu městu něco vrátit. Proto kromě hlavního hudebního programu přidáváme i doprovodný program rozmístěný po celém městě, který je zpravidla bezplatný.
Další specifickou výzvou je zvelebování kulturního centra Cesta pro jeho celoroční užívání.
Zjednodušeně řečeno – každý rok se snažíme před i po akci prostor upravit a zanechat ho v lepším stavu, než jsme ho převzali. Jenže při rozloze pozemku a množství budov je to pořád jen kapka v moři.
Doufám, že se jednou podaří sehnat alespoň 200 milionů na dotaci, aby tenhle skvostný a historicky kulturně bohatý objekt nemusel bojovat o přežití nebo – ještě hůř – skončit jako nějaká nekulturní zpatlanina.
Bojím se klasického příběhu kulturní eroze, kdy místo s bohatou historií a duchem, které roky fungovalo jako centrum umění a kreativity, začne kvůli podfinancování chátrat. Bez stabilní podpory se opravy odkládají, program se omezuje, komunita se rozpadá. A pak přijde „záchrana“ – investor s vizí zisku.
Najednou se z kulturního prostoru stává generická „eventová“ hala, z ateliérů luxusní apartmány, z alternativní scény sterilní kavárna s předraženým latté. Mizí autenticita, experiment, svoboda. Zůstává jen naleštěná skořápka bez duše, dokonale přizpůsobená trhu, ale mrtvá pro kulturu.
Jak vidíš současnou scénu Transformy a kam bys ji rád posunul v budoucnu?
Jiří Straka:
Jako dramaturg jsem byl vždycky spoko. Každý rok se nám povedlo vytáhnout nějaká zajímavá jména na jejich první koncerty. To je aspekt, který vnímám jako esenciální – prodriggovat síť SoundCloudu a jiných nemainstreamových platforem a dávat těm talentům prostor.
Další aspekt, který se přirozeně s lety rozmohl, jsou zahraniční bookingy. Máme rozjetých několik dramaturgických linek, které každý rok posouváme a snažíme se v nich být pevní. Občas se ale spontánně objeví nová linka – jako letos například srbská spolupráce.
Obecně se vize o posunu festivalu rodí až během nejintenzivnější části příprav. Právě tehdy člověka napadají věci, které by šly udělat jinak, ale už je nestihne zrealizovat. A pak samozřejmě těsně po festivalu. Každý rok se i přes obrovskou vyčerpanost snažím tyto momenty využít a instantně začít plánovat další ročník. Zatím se to daří, tak uvidíme, co přinese nadcházející rok.
Jaké jsou podle tebe největší rozdíly mezi kulturou v regionech a ve velkých městech / v praze?
Jiří Straka:
Těžko se to srovnává, my máme štěstí, že Tábor je velmi kulturní město a můžeme čerpat z jeho podhoubí. Ve městě žije spousta hybatelů kulturní scény, kteří jsou našimi přáteli. Z vlastní regionální sondy, kterou jsem v minulosti podstoupil a rád stále podstupuju vím, že ta menší města jsou na tom oproti Táboru žalostně.
Nutno podotknout, že Tábor v současné chvíli poprvé za svou novodobou existenci nemá fungující hudební klub. Momentálně fungují jen pochybné diskotéky, tak doufám, že se z této tragické situace co nejdříve dostane.
Co do rozdílů – to ani nejde nijak srovnat 😀 to jsou úplně jiná odvětví. Zjednodušeně řečeno, ve velkých městech se v naší kultuře pracuje s intimitou a často s jakousi formou diskretnosti, kdy není nutné, aby každý věděl, co děláš nebo jaké máš zájmy. Na maloměstě to bývá spíš o opaku – tam je všechno nahlas, jakmile uděláš něco, co vybočuje z normy, ví to hned celé město. Je to jakási bojácná obava z toho, že si tě někdo může všimnout a pak už tě to drží zpátky. Třeba se to dá přirovnat k tomu, jak se na maloměstě všichni „hlídají“, protože strach z toho, co si o tobě kdo pomyslí, je větší než touha riskovat nebo něco zkusit.
Na co se nejvíce letos těšíš a na co bys nalákal lidi?
Jiří Straka:
Jak jsem říkal v předchozí odpovědi, máme několik dramaturgických linek, které rozvíjíme. Konkrétně to jsou: slovenská alternativa, rap, ambient, nezařaditelné, EBM a blízkovýchodní zvuk. Já osobně mám velkou zálibu v blízkovýchodním zvuku. Jak je napsáno v úvodu, soustředíme se na absenci hlavních vystupujících a snažíme se posadit všechny na stejnou rovinu. Proto se u nás nezřídka stane, že nováčkovi scény „předskakuje“ zahraniční booking. Pokud bych měl na něco nalákat, tak asi na otevřené uši a rezignaci na předsudky. Pokud Transforma něco umí, tak překvapit.
Máš nějaký hidden gem /podnik v táboře?
Jiří Straka:
V Táboře se nic neschová, na takhle malém městě se musíš smířit s tím, že všichni všechno ví. Pokud se ale bavíme, o tipu na autentický podnik, pak určitě Pivnice u Lva. I přesto, že je to v postranní uličce náměstí, je to místo, které má silný genius loci. Pokud se bavíme o jídle, v současnoti mám oblíbenou rodilou Uygurskou restauraci Rafariz, bohužel je otevřená jen 3 dny v týdnu.
Pokud bys mohl pozvat jakéhokoliv umělce na Transformu, kdo by to byl?
Jiří Straka:
Lil Peep. 🙁 a skoro se to povedlo. Ale shout-out Creepy Teepee, který tomu byli bych řekl ještě o trochu blíž. Pokud jde o žijícího, myslím, že třeba Thom Yorke. Věřím, že by si i sám festival užil, jen by to nesmělo vyjít ven jako veřejná informace ani by se to nesmělo stát veřejným tajemstvím.
Uvědomuji si u toho, že ta otázka byla směřována na umělecký projev, ale to pro mě třeba není až tak podstatný. Mě by úplně stačila jen přítomnost takové osobnosti a vědomí, že s námi stráví kvalitní čas v ústraní, protože to často těmto slavným, ale křehkým lidem může chybět.
Dokázal by sis představit festival transforma pořádanou někde jinde?
Jiří Straka:
Tuto otázku jsem řešil s odborníkem na regionální kulturu Michalem V360 Kandlerem a dokázali bychom si to asi představit oba, jen by to znamenalo obětovat kultuře celý život a to jsem neudělal. Zatim.
Co všechno obnáší warm-up akce v papíru a jak se sestavoval lineup?
Jiří Straka:
Plug and play. S profíkama je to vždycky jednoduché, a tak to máme rádi.
Line-up jsme se snažili udělat co nejvíce familiární, abychom tento výlet do Liberce měli zároveň jako teambuilding, protože vzhledem k tomu, že někteří z nás jsou čerstvými rodiči, není už tak samozřejmé se scházet, kdy se nám zamane. To je určitě i další aspekt, proč vlastně ty warm-up akce, které nemají ekonomicky absolutně žádný význam, děláme. Abychom se mohli objímat.
Jako rezident Transformy jsi nevynechal jediný ročník, jaká je tvoje nejšílenější festivalová vzpomínka?
Equi:
Těžká otázka, z patra si vzpomenu na pár věcí. Nezapomenu na to, jak mi jednou z davu přiletělo na hlavu spodní prádlo (pánské). Nebo když jsem se málem utopil při přeplavání zdejší vodní nádrže Jordán tam a zpátky během afterparty hrátek. Taky jsem byl svědkem toho, jak se po první noci koupalo pár lidí v potoce, který protíná festivalový areál – a asi 20 metrů nad nimi do něj po proudu čůrali tři lidi.
A pak poslední perlička – když na festival přijel ODM v dodávce, strávili jsme v ní 72 až 100 hodin čistého času. Vylezli jsme jen na svůj tříhodinový set. Co se dělo v dodávce, je pouze na HeroHero.
Poslední ročník, kdy jsme hráli desetihodinový B2B set v garáži a Silhouette ho zavřel svou teď už legendární R’n’B selekcí, byl taky výživný. Nedá se vypíchnout jen jedna věc.“
Kdybys měl Transformu popsat jednou větou, jak by zněla?
Equi:
Do plnejch.
Zahrada, garáž, Sklep nebo stodola?
Equi:
Prvních pět let, když jsem byl ještě temný a tvrdý techno nadšenec, tak sklep. Posledních pět let už jsou moje hudební obzory trochu barevnější, takže garáž.
Pokud by sis mohl zahrát b2b s jakýmkoliv umělcem na transformě, kdo by to byl?
Equi:
Kletis, always Kletis
Chystáš si něco spšl na liberecký warmup?
Equi:
Dávám si s hraním pauzu na neurčito, Transforma je pro mě už jediné vystoupení. Ale bangerz sbírám celoročně, takže sám nevím, s čím přijdu
Druhé před-festivalové zahřívání desátého ročníku TRANSFORMA proběhne už tento pátek 7.3. kde vystoupí &her – nadšená selektorka nejrůznějších stylů s vlastním pořadem na Radiu 1 ✴︎ Arleta – Lídryně české rap scény odchovaná Transformou. ※ Equi – Transformní resident a táborský patriot ❆ Paegas Twist – Seklektický elektor. Somewhere between knedlo zelo and shawarma. ❅ takaDumm – DJ, producent a komunitní aktivista pocházející z Egypta. ❁ Knedlo Zelo Wear POP-UP.
Držitelé festivalového lístku mají vstup 𝐙𝐃𝐀𝐑𝐌𝐀.
